Vývoj po druhé světové válce navázal na přerušenou tradici. V říjnu 1947 bylo v dědickém prostoru zřízeno Tankové učiliště. Výuka však byla záhy podřízena ideologii komunistické strany, která se v únoru 1948 dostala státním převratem k moci. Organizace vysokého vojenského školství se začala přizpůsobovat sovětskému vzoru. Krátce po nástupu Alexeje Čepičky do funkce ministra obrany bylo, počínaje 1. říjnem 1950, tankové učiliště rozšířeno o Tankovou vojenskou akademii. Režimní kult osobnosti se ve vojenském školství projevil přejmenováním školy. Od roku 1952 zněl její název Tankové učiliště Klementa Gottwalda, od roku 1957 pak Vojenské učiliště Klementa Gottwalda. Ještě v roce 1957 však bylo jméno komunistického prezidenta v názvu odstraněno. Nový název pak byl Vojenské učiliště hrdiny SSSR kapitána Jaroslava Jaroše.

K důležité změně došlo v průběhu šedesátých let. Dosavadní učiliště, tj. střední stupeň školství, byl postupně nahrazován stupněm vysokým. V roce 1961 byla škola změněna na Vyšší vojenské učiliště hrdiny SSSR kapitána Otakara Jaroše a s účinností od 1. června 1967 byla pak podřízena veliteli Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně, s níž zanedlouho, respektive její Velitelsko-organizátorskou fakultou splynula. Tímto okamžikem se datují dějiny vysokého školství ve Vyškově.

Na počátku sedmdesátých let došlo k poslední zásadní změně, která určovala podobu vojenského školství ve Vyškově až do okamžiku vzniku Univerzity obrany. Ke dni 28. června 1972 došlo k osamostatnění vyškovské fakulty pod názvem Vysoká vojenská škola pozemního vojska hrdiny SSSR kpt. Otakara Jaroše. Ta se zpočátku členila pouze na katedry, avšak početná armáda a potřeba vzdělávání množství důstojníků znamenala její dlouhodobé rozšiřování, které skončilo až na sklonku osmdesátých let, kdy měla vysoká škola celkem čtyři fakulty.

Nové poměry po listopadové revoluci v roce 1989 se projevily ve změně názvu, konkrétně vypuštěním dedikace školy kapitánu Jarošovi, a v souvislosti se snižováním početních stavů armády i redukcí počtu součástí na dvě fakulty – Fakulty řízení vojenských systémů a Fakulty ekonomiky obrany státu.

Během devadesátých let, v souvislosti se vznikem samostatného českého státu, začala být zvažována reorganizace vojenského školství. K její realizaci však došlo až poté, co se země stala součástí NATO. Předzvěstí transformace vysokého školství byla změna v podřízení vyškovské vysoké školy; místo sekce personální a sociální politiky byla počínaje 1. říjnem 2001 podřízena sekci personalistiky Generálního štábu Armády České republiky. V souvislosti s přípravou zřízení Univerzity obrany byly s platností od 1. září 2003 obě fakulty sloučeny do Fakulty ekonomiky a managementu.

Završením změn, kterými procházela celá česká armáda na počátku 21. století, byla profesionalizace armády a vznik Univerzity obrany. Ke dni 1. září 2004 vstoupil v účinnost zákon č. 214/204 Sb. Fakulta ekonomiky a managementu byla přesunuta z Vyškova do Brna a stala se první fakultou nově založené univerzity.

Tato vývojová etapa v dějinách fakulty trvá dodnes a to i přesto, že se změnil název fakulty, její struktura i personální obsazení. Ke dni 1. září 2014 byl přijat nový název Fakulta vojenského leadershipu. Fakulta měla, kromě děkanátu, který se částečně obměnil, deset kateder, z nichž některé vznikly zcela nově. V souvislosti s hlubokou personální obměnou byly vypsány nové volby do akademického senátu fakulty.

Detailnější informace k dějinám Fakulty vojenského leadershipu lze nalézt v publikaci „Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově“ z roku 2002 od trojice autorů František Hanzlík, Rostislav Kozílek a Zdeněk Rákosník anebo v publikaci „Univerzita obrany“, vydané v roce 2013 při příležitosti deseti let Univerzity obrany.